Epos o gilgamešovi.
tabulka první
Asyrská verse z knihovny Aššurbanipalovy
Toho, jenž hlubiny zřel až hranici země,
jenž poznal všechna moře, opěvat chci. 1)
Vše viděl a prozkoumal rovnou měrou,
byl nadán moudrostí a znalostí všech věcí.

On tajemství zřel, odhalil skryté
a zvěst přinesl o tom, co před potopou bylo.
Dalekou cestou šel, až únavou padl a zesmutněl
a všechny útrapy vryl v kamennou stélu.
Hradbu dal vystavět kol Uruku hrazeného, 2)
kol svaté Eanny, pokladnice čisté.
Zři na jeho hradbu, jeho vlys je jak z kovu!
Hled na jeho podezdívku, jíž podobnou nevytvoří nikdo
Dotkni se prahu, jenž z dávných pochází časů,
přistup blíž k Eanně, příbytku Ištařině, 3)
jíž podobné pozdější král ni člověk nevytvořil.
Na hradbu uruckou vystup, procházej se po ní,
prozkoumej základy její, bedlivé prohlédni zdivo,
zda jeho cihly nejsou z pálené hliny
a jeho základy nepoložilo mudrců sedm.

(chybí asi 20 řádků)
Chetitská verse z Boghazkóy

Gilgameše,4) postavou dokonalého, stvořil hrdinský buh.
I stvořili bozi Gilgameše v postavě jeho.
Nebeský Šamaš mu propujeil krásu,
buh bouřky mu stateenost dal.
Tak stvořili velcí bozi Gilgameše
vysoká jedenáct loktu postava jeho byla,
a devět pídí v šíři měřila prsa jeho
a tři pídě dlouhé bylo jeho mužství.

Asyrská verse z knihovny Aššurbanipalovy

Ze dvou třetin buh a elověk z jedné,5)
tvar jeho těla božský puvod jeví,
neb božská matka zkrášlila postavu jeho.

(chybí asi 4 řádky )

Chetitská verse z Boghazkóy
I prošel zeměmi všemi,
až dorazil do Uruku města.

Asyrská verse z knihovny Aššurbanipalovy

Jak divoký býk zvedá svou hlavu,
rovného sobě nemá v tasení zbraní.
Vyplnit rozkazy připraveni jsou jeho druzi.
Muži uruetí stále ve strachu prodlívají.
„Nepouští Gilgameš syna k otci,
ve dne i v noci v hněvu se vzpíná.

Gilgameš je pastýřem Uruku hrazeného,
mocný, silný a všeho znalý.
Nepouští Gilgameš k milenci dívku,
dceru hrdiny, manželku muže udatného."

Jejich nářek zaslechli bohové velcí,
bohové nebes zavolali pána Uruku, Ana
„Tys stvořil silného býka,
jenž nemá rovného v tasení zbraní.
Bubnem jsou buzeni jeho druzi.
Nepouští Gilgameš syna k otci,
ve dne v noci nutí i děti k práci.
On je ted pastýřem Uruku hrazeného,
on, jejich pastýř - a přece je utlačuje!
Mocný, silný a všeho znalý !
Nepouští Gilgameš dívku k milenci,
dceru hrdiny, manželku muže udatného."

Jejich nářek uslyšel vznešený Anu.
I zavolali Aruru 6) mocnou
„Tys, Aruru, stvořila Gilgameše,
nyní stvoř podobu jeho!
Ať čeli jeho bouřlivému srdci,
nechť změn spolu síly - ag oddychne si Uruk!"

Když to Aruru uslyšela,
stvořila v srdci svém podobu Ana.
Aruru si umyla své ruce,
hlínu odrýpla 7) a hodila na step.
I stvořila Enkidua. statečného,
v nočním klidu zrozeného, obdařeného Ninurtovou silou.
Porostlé srstí je tělo jeho,
na hlavě má vlasy jak žena,
kadeře vlasu bujně mu rostou jak Nisabě!8)



Nezná ni lid, ni zemi,
oděn je oblekem Sumukana!9)
S gazelami travou se živí,
s divokou zvěří k napajedlu se tlačí
a stejně jako zv'iřatum voda lahodí jeho srdci!
­
Lovec kladoucí léčky
u napajedla setkal se s ním.
Den první, druhý i třetí se setkával s ním.
Když jej spatřil lovec, tvář jeho ustrnula.
Do domu svého vstoupil se stádem svým,
úzkost jej pojala, ustrnul, zmlknul.
Rozbouřilo se srdce jeho, zachmuřila se tvář jeho,
hoře se vpližilo do jeho nitra,
a jeho tvář přijala podobu toho; jenž se ubírá v dáli.


Lovec otevřel ústa svá a k otci svému praví
„Otče muj, jakýsi muž, jenž přišel s hor,
nejmocnější je v zemi, velkou má sílu.
Jak souhvězdí Anovo jsou mocné paže jeho.
Po horách stále chodí,
neustále s dobytkem spásá trávu,
a stále k napajedlu jeho nohy míří.
Bojím se přibližit k němu.
Zasypal jámy, které jsem vyhloubil,
vytrhal léčky, které jsem nakladl,
dobytek s polní zvěří mi odloudil,
brání mi konat práci v poli."


Otevřel ústa svá otec jeho a k lovci mluví:
„Synu muj, v městě Uruku Gilgameš sídlí,
silnějšího není nad něho v zemi,
jak souhvézdí Anovo jsou mocné paže jeho.
Vydej se ke králi Uruku,
zvěst mu dej o silném muži!
On ti dá nevěstku! Přived ji k onomu muži!
A~ ho zdolá jako silák!
Až s dobytkem přistoupí k napajedlu,



at ona odhodí šat svůj a odhalí svůdné vnady!
Jakmile ji spatří, k ní se přiblíží;
avšak zvířata jeho, s nimiž vyrůstal v stepi, se odcizí jemu.


Uposlech rady otce svého,
ke Gilgamešovi se odebral lovec.
Vydal se na cestu, až v Uruku stanul:
„Dopřej mi sluchu, Gilgameši !
Jakýsi muž, jenž přišel s hor,
nejmocnější je v zemi, velkou m.á sílu.
Jak souhvězdí Anovo jsou mocné paže jeho.
Po horách stále chodí,
neustále s dobytkem spásá trávu
a stále k napajedlu jeho nohy míří.
Bojím se přibližit k němu.
Zasypal jámy, které jsem vyhloubil,
vytrhl léčky, které jsem nakladl,
dobytek s polní zvěří mi odloudil,
brání mi konat práci v poli."


I mluví Gilgameš k němu, k lovci:
„Jdi, lovče můj, bujarou nevěstku přived s sebou!
Až s dobytkem přistoupí k napajedlu,
at ona odhodí šat svůj a odhali svůdné vnady!
Jakmile jí spatří, k ní se přiblíží,
avšak zvířata jeho, s nimiž vyrůstal v stepi, se odcizí jemu.


Odešel lovec, bujarou nevěstku s sebou vede.
Odebrali se cestou přímou
a třetího dne na místo určení dorazili.
Lovec s nevěstkou na místě tom usedli spolu.


U napajedla seděli den první i druhý,
až přišel dobytek, aby se u napajedla napil;
dorazila sem zvířata, voda lahodila jejich srdci.

A Enkidu, zrozený v horách,
s gazelami travou se živí,
s dobytkem u napajedla pije
a stejně jak zvířatům, voda lahodí jeho srdci.

Tu spatřila jej nevěstka, muže divokého,
člověka loupežného, ze samého středu stepi.
„Tok on, nevěstko ! Uvolni svá ňadra,
odhal své luno, tvou rozkoš ať vezme,
nezdráhej se chtíč jeho přijmout!
Až té spatří, přistoupí k tobě.
Uvolni svuj šat, at si na tebe lehne,
učiň s ním, divochem, jak dělá žena!
Však zvířata jeho, s nimiž vyrustal v stepi, se odcizí jemu.
Mužství jeho ti lahodit bude !"


Nevěstka uvolnila svá ňadra,
luno odhalila, její rozkoš vzal,
nezdráhala se přijmout chtíč jeho.
Uvolnila. svuj šat, on na ni si lehl,
učinila. s ním, s divochem, jak dělá žena.
Mužství jeho jí lahodilo.
Po šest dní a sedm nocí Enkidu s nevěstkou obcoval bez ustání.


A když se nasytil rozkoše její,
svou tvář otočil k zvířatum svým.
Jakmile jej spatřily, Enkidua, na útěk se gazely daly.
Zvěř stepní daleko od něho pádí.
Vymrštil Enkidu své očištěné tělo,
však kolena selhala mu, neb odešla zvířata jeho.
Zeslábl Enkidu, jeho běh není, jako byl dříve,
ale na duchu vyrost a rozumem vyspěl.
I navrátil se a k nohám nevěstky used.
Nevěstce do tváře hledí
a uši jeho naslouchají, co jemu nevěstka praví.
I mluví nevěstka k němu, k Enkiduovi
„Moudrý jsi, Enkidu, bohu se podobáš!
Proč po stepi se zvířaty běháš ~
Pojil, zavedu tě do Uruku hrazeného,
do chrámu jasného, pribytku Ana a Ištary,10)


kde žije Gilgameš, dokonalý silou
a jako divoký býk mocí převyšuje lidi."
Takto mluvila k němu, její řeč mu příjemná byla.
Pritele hledá, jenž by rozuměl srdci jeho.

I praví Enkidu k ní, k nevěstce:
„Pojil, nevěstko, vezmi mne s sebou,
do chrámu jasného, pribytku Ana a Ištary,
kde žije Gilgameš, dokonalý silou,
jenž jako divoký býk mocí převyšuje lidi!
Směle chci jej vyzvat a pak a~ dojde k boji.
V V Uruku chci vzkřiknout : Já jsem silný !
Jakmile vstoupím, osudy změním.
Ten, jenž se na stepi zrodil, nadán je silou!"

„Nechá Gilgameš zhlédne tvou líc!
Gilgameše ti ukáži. Kde je, já zajisté vím.
Pojil, Enkidu, do Uruku hrazeného,
kde opasky muži jsou opásáni
a den co den svátek se slaví,
kde přebývají chlapa rozkoše
a nevěstky postavou krásné,
svůdných vnad a veselí plné,
statečné muže z nočního lože vyjíti nutí.


Tobě, Enkidu, který život neznáš,
chci ukázat Gilgameše, člověka neklidného ! 11)
Na něho pohled, v tvář jeho zírej !
Je mužně krásný a plný síly,
celé jeho tělo půvabem kypí.
Má větší sílu než ty !
Spánku on nezná ve dne ni v noci.
O Enkidu, nemrav svůj změň !
Sám Šamaš miluje Gilgameše.
Anu, Emil i Eai2) rozšířili jeho smysl.
Dříve ňež jsi s hor přišel,


Gilgameš v Uruku viděl tě ve snu. 13)

Gilgameš vstal, aby rozřešil sen.
I pravil své matce
,Matko má, sen jsem měl této noci,
na nebi mnoho hvězd rozseto bylo.
Jak souhvězdí Anovo spadlo to na mne.
Chtěl jsem to zvednout, však těžké to bylo pro mne,
chtěl jsem to odstrčit, nemohl jsem tím pohnout!
Urucká země stanula u něho,
celá země se shromáždila k němu,
lidé se k němu tlačí.
Muži se kolem něho kupí
a jak slabému děcku líbají mu nohy.
Tu jako k ženě jsem k němu pocítil lásku,
k tvým nohám jsem jej položil.
Ty jsi jej mně na roveň postavila !


Gilgamešova matka, moudrá, všeho znalá, pánu svému praví,
Ninsun,14) moudrá, všeho znalá, Gilgamešovi praví:
,Tvuj druh, to jsou hvězdy nebes.
To, co jako souhvězdí Anovo na tebe spadlo,
co jsi chtěl zvednout, však těžké to pro tebe bylo,
co jsi chtěl odstrčit, ale nemohls tím pohnout,
co jsi ty položil k nohám mým ­
já, která jsem jej tobě na roveň postavila
­k němuž jako k ženě jsi pocítil lásku:
to značí silného druha, jenž pritele ochrání.
Je nejmocnější v zemi, má sílu,
jak souhvézdí Anovo jsou mocné paže jeho.
K němuž jako k ženě jsi pocítil lásku,
Talto značí: on tě vždy chránit bude. Takto je vyložen tvuj sen.`


Gilgameš podruhé k své matce mluví ,
Matko má, druhý jsem viděl sen.
V Uruku hrazeném sekera ležela, k ní se shromáždili,
urucká země stanula u ní,
celá země se k ní shromáždila,
lidé se k ní tlačí,
k tvým nohám jsem ji položil,
k ní jako k ženě jsem pocítil lásku.
Tys jej mně na roveo postavila!

Gilgamešova matka, moudrá, všeho znalá, pánu svému praví,
Ninsun, moudrá, všeho znalá, Gilgamešovi praví:
,Sekera, kterou jsi viděl, je člověk.
Jako k ženě jsi k ní pocítil lásku,
já, která jsem jej tobě na roveo postavila
­to značí silného druha, jenž přítele ochrání.
Je nejmocnější v zemi, má sílu,
jako souhvězdí Anovo jsou mocné paže jeho.

A Gilgameš znovu mluvil k své matce
Necht mi připadne rádce podle Enlilova slova!
Abych získal druha, rádce,
jsem odhodlán podstoupit všechno.`
Tak poznal Gilgameš výklad svých snu."15)
Skončila nevěstka svou řeč k Enkiduovi.
U napajedla zvířat seděli oba sami.