BŮH
- nejvyšší, duchovní, nekonečně dokonalá, nestvořená bytost, jež vše ostatní stvořila a
řídí. K přirozenému poznání boha vedou důkazy jsoucnosti boží. Nadpřirozené poznání
boha spočívá na zjevení, jak je obsaženo v Písmě sv. a tradici. Bůh je nejvyšší
Pravda, Dobro a Krása, Jednota a Svatost, jest bytostí od světa i člověka odlišnou, je
předmětem náboženské touhy, úcty a motliteb. Filozoficky je bůh nejvyšší idea, princip,
důvod, poslední příčina všeho bytí spojujícího poznatky života přírodního, dějinného i
mravního v jednotný celek.
CÍRKEVNÍ PODOBA VYZNÁNÍ
Věřím v Boha, vševládnoucího Otce, Stvořitele nebe i země.
Bůh trojjedinný bůh Otec, Syn, Duch.
Bůh otec posílá boha ducha, aby zvěstoval příchod boha syna
Důkazy boží jsoucnosti dle sv.Tomáše Akvinského
1 - bytost vše měnící, která však sama jest neměnná
2 - ze vzniku věci vlivem příčin účinných
3 - z možnosti věci, že totiž věci ve světě nesou svou bytnosti nutný, nýbrž co se toho týče,
jsou jen možný. To plyne ovšem z toho, že vznikají, že vždycky nebyly, že neexistují od sebe,
nýbrž vlivem jiným věcí tyto opět vlivem jiných až nakonec musíme uznati bytost, která
existuje svou vlastní podstatou.
4 - jsou různé stupně dokonalosti, z čehož jde usoudit na bytost, v níž je dokonalost.
5 - přírodní věci nemají rozumu, musí být řízeny osobou navýsost moudrou.
/ Osobní bůh a náboženství - Cyril Jež t.j. /
Nový biblický slovník
Boží bytí - Bůh existuje sám o sobě. Nezávislost jeho existence je typickou boží vlastností. V
Bibli se zjevuje jako zdroj všeho, co existuje, živé i neživé, jako stvořitel, jako dárce
života./zdroje Ex3,2-Ex3,14-Iz40,28n-J5,26/
Boží podstata - bůh je duchovní bytost, stvořitel vesmíru, duch, který vnesl do tmy světlo
a do chaosu řád. Bůh je nekonečný duch. Jeho nekonečnost v čase nazýváme věčností, v prostoru
všudypřítomností, v moci všemohoucností. Bůh nestojí stranou světa jako pouhý divák, prostupuje
vším organickým i anorganickým stavem hmoty./zdroje Gn1,2n-J4,24-Žd12,9-Iz40,12-17 - Iz57,15
- Sk 17,24-28/
Boží charakter - bůh je osobní bytost rozumovou, inteligentní a morální bytostí. Je svrchovanou
myslí, která je zdrojem veškeré rozumovosti ve vesmíru.
Boží vůle - bůh je absolutně svrchovaný, tj. má své vlastní plány a uskutečňuje je ve svém
čase a svým způsobem. Teologové rozlišují mezi boží deklarativní vúlí, líž rozhoduje o čemkoliv,
co se má stát a přikazující vůlí jejímž prostřednictvím ukládá svému stvoření jeho povinnosti
.
Úvod
Člověk zrozený na této planetě se dříve či později setká s otázkou:
Existuje bůh ?
Potřebuji boha?
Chci sloužit bohu?
Pozorujeme-li přírodu kolem sebe, její krásu i hněv, zákonitě se musíme ptát po příčině.
Kde se zde vzala a kde jsme se zde vzali my. Křesťané na tyto otázky po příčině tohoto
všeho odpovídají - bůh
Materialisté věří, že vše bylo stvořeno přírodou. Každý má svoji víru, kterou ten druhý
nechápe. My materialisté nedovedeme zatím vysvětlit, jak vznikl vesmír či život jako takový,
ale máme názor, že naši potomci budou chytřejší a pochopí ten zázrak přírody. Lidstvo po
staletí hledí na nemilosrdné zákony přírody, snaží se je pochopit a vysvětlit. Stále je však
mnoho nevysvětlitelných důvodů, pro které je velká skupina lidí ochotna uvěřit v boha či
jinou nadpřirozenou sílu. Nábožensky smýšlející lidé věří v sílu jejich boha. A tak se bůh
stává odrazem lidské touhy po nesmrtelnosti, kráse a dokonalosti. Je odrazem toho, čeho
člověk nemůže ze svého pohledu dosáhnout.
Proč člověk stvořil boha ?
Člověk je konečná, nedokonalá, pomíjivá a bezmocná bytost. Člověk si již od počátku říkal,
proč musí umřít. Proč zde na zemi nemůže žíti déle. Snad proto si začal vymýšlet bytosti,
které jsou pravým opakem člověka. Jsou nekonečné, dokonalé, věčné, všemocné, dobré a krásné -
bohy.
Bůh je všemocný, ale přesto může konat jen to, co mu dovolují zákony přírody a lidský rozum
, který ho stvořil. Je všemocný, ale dělá něco, co je zřetelné? Je ho vůbec k něčemu potřeba?
Vesmír plyne miliardy let a zdá se, že bude plynout dále bez ohledu na lidstvo, boha.
Zázraky, které jsou popsány v Bibli, jsou v rozporu s přírodou. Za prvé však není jisté, zda
se staly, protože jejich svědkové byli ovlivněni a ochotni vidět, co vidět měli,některé lze
vysvětlit i mnohem prozaičtějším způsobem. To, že v Bibli se vyskytuje několik navzájem si
odporujících skutečností, je toho důkazem.
Jistě, je tam několik skutečností, které se dříve zdály býti nemožné a postupně se
potvrdily. Na tom však není nic zvláštního, uvážíme-li, že to jsou historické skutečnosti a
psali je lidé, kteří se těchto událostí zúčastnili nebo je měli v živé paměti. Rozum nám
říká, že boha nepotřebujeme - máme přírodní zákony. Víra naproti tomu říká, že boha
potřebujeme proto, abychom byli šťastni, dosáhli odpuštění a tím i nesmrtelnosti. Přesto
je to v rozporu s lidským rozumem. Bůh se pak jeví jako protiklad lidského rozumu. Bůh je
odrazem lidské touhy po něčem nadpřirozeném. Podle pisatelů Bible byl židovský bůh
nesmiřitelným ochráncem židů, pomáhal jim v dobytí Palestiny v jejím udržení, trestal je
a smiřoval se s nimi. Bůh trestal lid Palestiny za hříchy králů, vyvražďoval celá města a
to i ženy a děti jen proto, aby Židům pomohl v dobytí jejich zaslíbené země.
Bůh neustále
utvrzuje Židy, že je jejich, a že jen oni jsou vyvolený národ/křesťanský bůh již nebere
ohled na národnost, ale jen na víru. Židé čekají na svého vykupitele. Očekávají však boha
silného, sršící oheň nenávist vůči jiným národům.
Když přišel Kristus, zavrhli jej z
potřeby, že kázal lásku. Ale potřeba lásky a odpuštění dala vzniknout Ježíši Kristovi a
křesťanství. Židovský bůh, který rozkázal Jákobovi obětovat svého syna se přeměnil v boha,
který obětuje svého syna. Bůh tak prodělal něco, co je vlastní spíše materialismu - vývoj
ve vyšší bytost.
Rozhovor s Bohem....
Bože jsi nejvyšší, nejmoudřejší a nejlaskavější. Kdo v tebe uvěří, bude spasen a bude žít na
věky. Kdo v tebe nevěří, bude zatracen, ale jemu to stejně nevadí, protože má jiné hodnoty
. Stvořil jsi svět a člověka k obrazu svému, a přesto člověk zhřešil. Odpustil jsi mu, ale
vyhnal z ráje poznamenané dědičným hříchem. Toto lidstvo tě znovu zklamalo, a tak jsi
seslal na svět potopu a zavraždil mnoho nevinných. Lidstvo zatížené dědičným hříchem
zaniklo, přežil jen Noe a jeho rodina, protože jsi usoudil, že jsou spravedliví. On založil
nový lidský rod, i ten tě však zklamal, a proto jsi povolal svého syna, aby na tomto světe
prožil prostý život a nechal se pro tvou dobrotu ukřižovat, aby tím smyl tzv. dědičný
hřích Adama, a tím jsi nám odpustil. Nestačilo ti, abys nám odpustil bez ukřižování. Jak
ti máme věřit, když jsi ukřižoval svého jediného syna, kde je tvá otcovská láska a
dobrota? Nebylo zvolání Ježíšovo na kříži:,, Otče, proč jsi mě opustil?“/Matouš kap.
27-46/zvoláním syna, který se cítil být zrazen?
Ach bože, kdo tě pochopí? Kdo pochopí tvou krutost, kterou jsi provázel svoje požadavky. Za
hříchy otců svých a králů palestinští obyvatelé museli živořit, zatímco ti, jež byli
odpovědni, se ukrývali za zdmi svých paláců. Snažím se Tě pochopit, ale jak tě mám pochopit,
když neznám Tebe ani tvoje skutky? Lidé snažící se obhajovat tvoji existenci hlásají,
jak jsi hodný, věčný, moudrý, a jak spasíš tento svět a nás lidi. Ale jak to chceš udělat,
když nejseš schopen se zjevit volajícím, když nejseš schopen vyslyšet volajicí. Jistě,
mnoho lidí tvrdí, že bůh je vyslyšel, ale já mám na mysli volání nevěřících a bolestných.
Dle církve je těžké pochopit boha jako takového, protože je to byost nadpozemská a člověkem
nepochopitelná. Jak ale můžeme boha pochopit a následovat jeho cestu, když je nadpozemský
a nepochopitelný? Církev nám předkládá, jaký bůh je, jaké činy udělal a jak nás má všechny
rád. Prosíme boha o služby o pochopení. Ale ve většině případů bůh mlčí a čeká na naši
posmrtnou existenci, aby se projevil.
Důkazy boží jsoucnosti.
Kosmologický
Ze jsoucnosti světa a jeho závislosti na jiném bytí přichází k pojmu bytosti nezávislé.
- vychází z předpokladu, že každý jev i děj má svou příčinu a ježto postup do nekonečna
je nemožný, je první účinnou příčinou světa-
bůh
Je tento svět závislý na bohu? Ne, vždyť plyne bez jakýchkoliv příčin. Jen dodržuje přírodní
zákony. Zvířena, rostlinstvo, lidstvo, planety, hvězdy a nakonec i vesmír, to vše se řídí přírodními
zákony, ale není na nich závislé. Člověk nemůže létat, protože nemá křídla, a přesto létá. Vezmeme-li
v úvahu, že každá věc, každá událost má svou příčinu, musíme si položit dvě otázky:
Je možno ptát se po prvotní příčině vesmíru?
Je nutná závislost světa na jiném bytí?
Svět jako takový nemůže být na něčem závislý, protože kdyby byl, musel by být zákonitě
tou bytostí i řízen. Svět však plyne dál bez ohledu na nějaké příčiny či následky. A
první příčina? Vždy je první příčina, ale vždy je možno tvrdit, že před touto první přičinou
je ještě jedna. Tedy i před první boží přičinou lze najít ještě prvnější příčinu.
Kinesiologický
Z pohybu ve světě usuzuje na prvého hybatele.
V podstatě je to gravitační zákon, pohyb
je důsledek nějaké síly a kdo zařídil prvotní pohyb?
Dvě koule rozdílné podstaty
a hmotnosti na sebe působí určitou silou, která je závislá na vzdálenosti, ale aby se
k sobě mohly přiblížit, muselo jim něco nebo někdo dát prvotní impuls. Postupným hledáním
prvotního impulsu se dostaneme k možnému začátku - Velkému třesku. Co bylo před ním? To
je stejná otázka jako otázka, co bylo před bohem.
Můžeme tvrdit, že Velký třesk je
periodický a neustále se opakuje.
Ideologický
Z ideje pravdy, dobra a krásy soudí se na jejich prazdroj, jímž je bůh.
Pravda - znamená
souhlas myšlení a skutečnosti.
Idea - trvalá podstata věcí, pravé skutečno, zobrazení
poznaného předmětu v lidském duchu.
Krása - objektivně je krásné to, co je dokonalé
-
je nadsmyslná vlastnost věcí, jíž poznáváme rozumem
Pro mne však prazdroj ideje pravdy
nemůže být bůh.
Dokonalý
Ze stupňů dokonalosti soudí se na bytost nejdokonalejší. A bytost nejdokonalejší jest
bůh. Dokonalá bytost by se měla chovat dokonale. To znamená, že boží činy by měly být
dokonalé. Jistě, každá bytost udělá občas chybu, která se vymyká jeho průměru, ale ne v
zásadních věcech. A činy boha? Nechci hodnotit stvoření vesmíru a země, ale k dokonalé
planetě má daleko. Stvoření člověka už bylo mnohem horší.
ontologický
z ideje nejvyšší bytosti soudí se na její skutečnost. Takže v podsatě z ideje čerta se usoudí
teleologický
z účelnosti ve světě. Dokazuje z účelného zařízení vesmíru i jeho jednotlivch zjevů pomocí
zásady dostatečného důvodu existenci absolutně moudrého, nadsvětového původce tohoto
řádu.
teleologie - účelovost - snaží se vysvětlit způsoby života a jeho projevy z účelů
daných buď nadpřirozeně, nebo přirozeným původem, tj.nauka o účelném zařízení světa a
věcí. Vesmír není řízen pouze příčinami mechanickými, nýbrž hlavně příčinami účelovými/cause
finales/.
antropologický
z energie ve světě
Energie, tento důkaz jistě nemá na mysli energii pohybovou, tepelnou. Ale
jakousi vnitřní energii.
mravní
ze souhlasu lidstva
Tento souhlas je jediný, který je zcela logicky napadnutelný. Já
jsem ateista a na boží existenci neveřím. Tedy tento důkaz není pravdivý.
Tyto důkazy jsou postaveny na logice, že bůh je první, je tvůrce světa. Ale jako náboženský
člověk nemá možnost tvrdit nic jiného, protože pokud bůh nestvořil svět nebo není prvním
hybatelem, nemá žádnou cenu a je jen člověk s jakousi silou.
ateismus
mail