Etruskové
obrázky:
obr01-076.kB - sluha
s nádobou vína. Hrobka leopardů z Tarquinií.
obr02-088.kB - Amazonky útočící na neznámého
Řeka. Výzdoba sarkofágu v Targuiniích.
obr03-085.kB - obětování trojských
zajatců, Francoisova hrobka ve Vulci
obr04-095.kB -
Portrét Vel Satie - hrobka ve Vulci.
obr05-050.kB -
terakotový
sarkofág z Cerveteri. Aristokrat se ženou na lehátku při záhrobní hostině.
obr06-034.kB -
váza/8.stol.přn.l./,amfora,skyfos z Bocchoridova
hrobu v Monterozzi.
obr07-100.kB -
Zápas - freska z hrobky augurů v Tarquiniích před 530 př.n.l.
obr08-150.kB - Zlaté lamely
z Pyrgi s punským a etruským textem.
obr09-150.kB - Terakotový
sarkofág z Chiusi představuje zemřelou Larthii Seianti.6.stol.př.n.l.
obr10-120.kB - hrobka
a pohřební popelnice.
obr11-100.kB
- obličejovitá popelnice /kanopa/ druhá pol.7.stol.př.n.l.
Etruskové pravděpodobně přišli do Itálie z východu po malých vlnách kolem roku 1000
př.n.l. Velmi rychle se rozrůstali, takže kolem 500 př.n.l. národ čítal pravděpodobně několik
miliónů obyvatel. První, co na nich zaujme, je velká péče o hrobky. To svědčí o vztahu
k posmrtnému životu.
Livius /V,1,6/ :
Etruský národ je, jako žádný jiný, oddán náboženským obřadům, protože vyniká v umění kultovním.
Hésiodos:-,,Theogonie " - zrození bohů /vznik 700
př.n.l./
,,..potomci Odyssea a čarodějky Kirky kdesi v daleké dáli, tam uprostřed
ostrovů svatých vládnou Tyrhénům všem, co velkou prosluli slávou ."
Kolem roku 700 př.n.l., tedy v době, kdy neexistoval Řím ani Řecko, mezi Tiberou a Ermem
od Tyrhénského moře po Apeniny se objevuje národ, který byl předchůdcem velkých národů, byl
však jako mnoho zapomenut.
Třicet km na sever od ústí řeky Tibery vzniklo město Cisra/Caere/.
V této době bylo střediskem mezinárodního námořního obchodu a jeho třemi přístavy proplouvaly
lodě všech tehdejších zemí.
Čtyřicet km severněji trůnilo město Tarquinie, pověstmi opředené
město starých Etrusků. Ještě dnes můžeme vidět nejstarší a nejproslulejší nástěnné
malby na evropské půdě.
Na březích Fiory vyrostlo město Vulci/Velcha,Velkse/. Ve Vulci se narodil Servius Tullius, druhý král
etruského původu.
U vnitrozemského jezera s přístupem na moře vzniklo město Vetluna, na téže straně řeky
Bruna ukryta mezi dvěma hřebeny kopců vznikla mocná pevnost Rusellae. Dalším městem
je Populonia, rozkládající se naproti Elbě. Nová významná sídla vznikala i ve vnitrozemí
Chamars, Volsinie, Véje,Arretium, Cortona a Perusia.
Etruskové jako první spojili města a přístavy soustavou dobře udržovaných silnic. Každé
město mělo monarchistickou vládu. Vládnoucí vrstvu tvořili šlechtické rody. Král a kněz
v jedné osobě představoval nejvyšší politickou a náboženskou autoritu. Tento úřad byl
ve starší době pravděpodobně dědičný, později však byl vymezen na jeden rok. Symbolem
jeho úřadu byl svazek prutů, v nichž byla zastrčena dvojsečná sekyra.
Etruskové přinesli i nové oblečení. Ženy nosily elegantní, přilehlé šaty. Byly pečlivě
učesány a nosily cenné štěrky. Oděv byl bohatě zdobený a vyšívaný. Muži nosili přepásanou
kazajku sahající po kolena - tuniku, přes kterou měli přehozený plášť - tebennu. Na rozdíl
od jiných národů si Etruskové zakládali na obuvi. Výrobci obuvi nabízeli kolekce od
lehkých sandálů až po vysoké šněrovací boty, dokonce po boty do deště - potažené tenounkou
bronzovou fólií. Za zvláště módní byly považovány boty se špičkou nahoru, které připomínaly
chetitský vzor.
V hrnčířství zhotovovali nádobí všeho druhu, mezi jinými kopie dle zahraničných modelů. Byli
najímáni cizí odborníci. Strnulý geometrický tvar byl nahrazen rostlinnými ornamenty, zvířecími
a bájnými postavami z Anatolie, Mezopotámie a Egypta. Zárověň vznikaly ve slévárnách
bronzové nádoby, nářadí všeho druhu, litá zrcadla, ryté nádržky. Krásou vynikaly šperky
a řezbářské práce. Do všeho toho hluku práce zaznívaly zvuky nástrojů. Hudba hrála významnou
roli. Diodóros Sicilský: Etruskové vynalezli,,válečnou trubku", které se říká tyrhénská."
Alianus - sofista 3 stol.n.l.
,,Vypráví se, že v Eturcii chytali divoká prasata a jeleny
sítěmi a pomocí psů, jak bylo tehdy obecně zvykem, avšak že byli ůspěšnější, když si
vzali na pomoc hudbu. Dokola napjali sítě a všude postavili ostatní lapací zařízení. Potom
přišel zkušený flétnista a hrál nejlichotivější melodii, kterou mohla dvojitá flétna
vyloudit. Zvířata se napřed poděsila. Pak se jich ale zmocnilo neodolatelné kouzlo tónů. Lesní
zvěř byla jako očarována hrou, přicházela blíž a upadala do léčky."
Římští spisovatelé Varro a Plinius se několikrát zmiňují o kvalitě a hojnosti etruských
sklizní. Diodóros Sicilský:,,Obývali velmi úrodnou zemi, která při dobrém hospodaření
přináší nejen vše nezbytné, ale i nadbytek pro požitek a luxus."
Italský profesor Mario Lopez Pegna:,,S púroblémem kultivace půdy se poprvé vypořádali
Etruskové a řešili jej celou sérií technických operací, které nás svou perfektní organizací
vzrušují podnes. Zvlášť k tomu účelu zřízené školy připravovaly na toto povolání, vyžadující
znalosti hydrauliky a agronomie. Komplikovaný a přímo umělecký řešený systém kanálů, v
nichž se zadržovala přebytečná voda, se větvil po Etrutii a Latiu. Voda usměrněná kanály
vedla tam, kde jí bylo zapotřebí pro zemědělské kultury..."
Podnes se nacházejí zbytky zařízení, s jejíž pomocí dokázali Etruskové využít srážek. Technikové
, kteří stavěli tato zařízení, pomohli městům a pomohli vybudovat kanalizaci. Prostřednictvím
kanalů a tlakových zařízení překonávali výškové rozdíly, aby dostali vodu do měst.
Etruská úroda byla bohatá, a tak byla i exportována: obilí, víno, sýry, plátno.
Známý
byl chov dobytka a ovcí
Strabón: Z výšiny nad městem, kam jsem schválně vystoupil, jsem v dálce spatřil Sardinii
a Korsiku a docela blízko ostrov Elbu. Viděl jsem taky dílny, v nichž se zpracovává železo přivážené
z ostrova.
Kolem roku 400 př.n.l. se hutnictví železa rozvinulo v Populonii do velkovýrobních
rozměrů. Dále se zde vyráběla měd a bronz.
Etruskové byly bohatý národ, a tak své vyrobky dodávali i jiným národům, proto měli
velmi silné námořní loďstvo. Livius :,,Moc Etrusků byla tak velká, že věhlas jejich jména
nenaplňoval pouze zemi, ale také moře kolem celého výběžku Itálie, až do Alp až k Mesinské
úžině."
Etruští vládci vystupují ve spisech antických autorů jako odvážní a obávaní
mořeplavci. V řeckých pověstech platili za piráty, jejichž smělé přepady a výpravy byly
obávané v celém Středomoří. Právě tato mocná síla zachovala Etruskům svobodu a nezávislost. To
umožnilo i velmi čilý obchodní ruch.
Etruské náboženství
Livius/V,1,6/:,,Etruský národ je jako žádný jiný oddán náboženským obřůdům proto, že
vyniká v umění kultovním."
Prameny etruského náboženství jsou velmi chudé. Římané jako nástupci Etrusků jejich
náboženství znali. Bohužel, po nich se již historie náboženství Etrusků uzavřela. Císař
Claudius sepsal dvacetistránkové dějiny Etrusků. Náboženství však muselo být zapomenuto jako
ostatně i jiné, protože jak napsal Arnobius kolem roku 295 ve spise Proti pohanům.:,,Etruterie
platila za rodičku a matku pověr."
Etruské náboženství patří mezi náboženství zjevené.
,,Jednoho dne došlo při orbě u řeky Marty k neobvyklé události. Z čerstvě vyorané brázdy
vyšla božská bytost - vzhledem chlapec, moudrostí stařec. Křik vylekaného oráče přivolal
lukumony, etruské velekněze. Stařecké dítě jim vyzpívalo svatá naučení, kterým uctivě
naslouchali a zaznamenali, aby je předávala z pokolení na pokolení.
Po zjevení klesla bytost mrtva do brázdy. Tato bytost se nazývala Tages a byla synem
Genia a vnukem nejvyššího boha Tinia.
Oráč se jmenoval Tarchón a byl považován za praotce všech etruských městých států, později
sjednocených ve svazku dvanácti. Tato města přísně dodržovala svatou víru zjevenou Tagem. Šlo
o sbírku posvátných spisů.
Bronzové zrcadlo

Na tomto zrcadle je vyobrazeno věštění z jater obětních zvířat - jednoho z tajuplných
etruských rituálních obřadů. Oděv svědčí o tom, že mladík předkloněný nad játry je kněžský
vykladač ze zvířecích vnitřnostní, tedy haruspex, jak byl nazýván v latině a etruštině. Vousatý
stařec vedle něho má stejné kněžské roucho. Na okraji zrcadla je řecký nápis ,,Pava
Tarchies", což je estruská podoba jména Tages, jeho kněžský kolega je určován nápisem
Tarchznus, tedy Tarchón. Postava s kopím je Veltune, nejvyšší etruské božstvo. Dosud se
nezdařilo objevit, co obsahovala nauka. Dle výpovědí římských a řeckých autorů obsahovala
svaté zákony, předpis a pravidla, podle nichž se řídil život Etrusků.
Etruskové věřili v hlubokou svázanost všech živlů. Všechno na zemi je začleněno do neúprosného
a nezměnitelného rytmu vesmíru. Veškeré dění je předurčeno. Člověk i národ jsou vydáni
na milost božstvům, nevyhnutelně podrobení vůli nepronikutelných sil. Byly rozeznávány
tři druhy,,knih osudu"
libri haruspicini - předpovídání z jater obětních zvířat
libri fulgurales - význam blesku
libri rituales - kultovní předpisy
K těmto knihám náležely ještě tři další
libri fatales- o rozdělení času a o trvání života lidí a národů
libri acheruntici - o záhrobním světě
libri ostentari - vysvětlije zázraky a znamení
Nebe i země byly v etruském pojetí rozděleny na čtyři díly pomocí jakéhosi neviditelného
kříže. Toto členění umožnilo kněžím pochopit a vysvětlit znamení. Etruskové věřili, že
moc dobra a zla je nezaměnitelně a navždy začleněna do čtyř okrsků.
Žádné struské
město nevzniklo jako nahodilé. Etruské město, založeno dle svatých zákonů, platilo za
nepatrnou buňku světového řádu. Veškerá půda, pozemky a plantáže podléhaly rovněž svatým
zákonům. Tradovalo se, že sám Tages naučil Tarchóna pravidlům zeměměřičství. Tyto byly
pak zaneseny do kodexu: liber qui inscribítur tarrae iuris Etruriae./volně přeloženo - etruské
pozemkové právo. Druhá legenda praví, že zmíněná pravidla vyjevila etruská věštkyně Nymfa
Vegoia jistému Arrunsovi:¨rozhodnutí Jovovo i práva./Etrusk Tarquinius Priscus přeložil
Vegoiny knihy do latiny./Její fragment nazvaný:,, Výtah z Vegoiných knih pro Arrunse
Veltumma " zůstal zachován.
citace:Věz, že moře bylo odděleno od nebe. A to pojal Jupiter zemi Etrusků do
svého majetku, ustanovil a přikázal, že země bude vyměřena a pole opatřena hranicemi. A
protože dobře znal žádostivost a chamtivost, kterou mezi lidmi vyvolává půda, chtěl, aby
mu bylo všechno přesně určeno prostřednictvím hraničních znamení...Kdo bych se jich
dotkl nebo je posunul, aby majetek zvětšil a jiný ukrátil, bude za tento zločin zatracen
bohy. Učiní-li to otroci, upadnou do ještě větší poroby. Jestliže se tím ale proviní pán, bude
jeho rodina ihned vyhlazena a celé pokolení vyhyne."
Proslulé římské právo má předobraz v předřímské éře. Zásada ,,dominia ", nedotknutelnosti
vlastnického práva, odkazuje k posvátnému pozemkovému právu Etrusků.
Vedle věštby z jater měli věštby dle blesků. Podle etruského učení existovalo jedenáct různých
druhů. Každý blesk musel být usmířen. K povinnosti kněze zvaného fulguriator patřilo
vyčištění místa zásahu. Kněz sesbíral pozůstatky po blesku a pohřbil je. Hrob blesku byl
posvátným místem, kam nikdo nemohl vstoupit.
Etruskové věřili, že život a dění na zemi sledují svůj předem stanovený běh, neúprosně
ohraničený časem. Podle nauky rituálních knih patřil každému člověku cyklus sedmkrát dvanáct
let.
Tajemství původu.
Jako u mnoha jiných starověkých národů je o jejich původu jen málo informací. Nejstarší
zprávu o původu tohoto národa podává v 5.století př.n.l. řek Hérodotos. Podle něho přišli
z Lýdie.:
,,Když vládl král Atys, syn Manův, byl v celé Lýdii všeobecný hlad. Zprvu
jej snášeli Lýdové trpělivě, když ale trval dlouho, hledali úlevu a každý vymýšlel něco
jiného...Tak žili osmnáct roků. Když byla nouze stále větší, rozdělil král celý lýdský
národ na dvě skupiny a dal rozhodnout losem, která polovina zůstane v zemi a která musí
odejít. Král sám se postavil v čelo těch, kteří musí zůstat a odcházejícím dal svého syna
Thyrséna.