obrázky:
obr01-076.kB - sluha s nádobou vína. Hrobka leopardů z Tarquinií.
obr02-088.kB - Amazonky útočící na neznámého Řeka. Výzdoba sarkofágu v Targuiniích.
obr03-085.kB - obětování trojských zajatců, Francoisova hrobka ve Vulci
obr04-095.kB - Portrét Vel Satie - hrobka ve Vulci.
obr05-050.kB - terakotový sarkofág z Cerveteri. Aristokrat se ženou na lehátku při záhrobní hostině.
obr06-034.kB - váza/8.stol.přn.l./,amfora,skyfos z Bocchoridova hrobu v Monterozzi.
obr07-100.kB - Zápas - freska z hrobky augurů v Tarquiniích před 530 př.n.l.
obr08-150.kB - Zlaté lamely z Pyrgi s punským a etruským textem.
obr09-150.kB - Terakotový sarkofág z Chiusi představuje zemřelou Larthii Seianti.6.stol.př.n.l.
obr10-120.kB - hrobka a pohřební popelnice.
obr11-100.kB - obličejovitá popelnice /kanopa/ druhá pol.7.stol.př.n.l.
Etruskové pravděpodobně přišli do Itálie z východu po malých vlnách kolem roku 1000 př.n.l. Velmi rychle se rozrůstali, takže kolem 500 př.n.l. národ čítal pravděpodobně několik miliónů obyvatel. První, co na nich zaujme, je velká péče o hrobky. To svědčí o vztahu k posmrtnému životu. Livius /V,1,6/ :
Etruský národ je, jako žádný jiný, oddán náboženským obřadům, protože vyniká v umění kultovním.
Hésiodos:-,,Theogonie " - zrození bohů /vznik 700 př.n.l./
,,..potomci Odyssea a čarodějky Kirky kdesi v daleké dáli, tam uprostřed ostrovů svatých vládnou Tyrhénům všem, co velkou prosluli slávou ."
Kolem roku 700 př.n.l., tedy v době, kdy neexistoval Řím ani Řecko, mezi Tiberou a Ermem od Tyrhénského moře po Apeniny se objevuje národ, který byl předchůdcem velkých národů, byl však jako mnoho zapomenut.
Třicet km na sever od ústí řeky Tibery vzniklo město Cisra/Caere/. V této době bylo střediskem mezinárodního námořního obchodu a jeho třemi přístavy proplouvaly lodě všech tehdejších zemí.
Čtyřicet km severněji trůnilo město Tarquinie, pověstmi opředené město starých Etrusků. Ještě dnes můžeme vidět nejstarší a nejproslulejší nástěnné malby na evropské půdě.
Na březích Fiory vyrostlo město Vulci/Velcha,Velkse/. Ve Vulci se narodil Servius Tullius, druhý král etruského původu.
U vnitrozemského jezera s přístupem na moře vzniklo město Vetluna, na téže straně řeky Bruna ukryta mezi dvěma hřebeny kopců vznikla mocná pevnost Rusellae. Dalším městem je Populonia, rozkládající se naproti Elbě. Nová významná sídla vznikala i ve vnitrozemí Chamars, Volsinie, Véje,Arretium, Cortona a Perusia.
Etruskové jako první spojili města a přístavy soustavou dobře udržovaných silnic. Každé město mělo monarchistickou vládu. Vládnoucí vrstvu tvořili šlechtické rody. Král a kněz v jedné osobě představoval nejvyšší politickou a náboženskou autoritu. Tento úřad byl ve starší době pravděpodobně dědičný, později však byl vymezen na jeden rok. Symbolem jeho úřadu byl svazek prutů, v nichž byla zastrčena dvojsečná sekyra.
Etruskové přinesli i nové oblečení. Ženy nosily elegantní, přilehlé šaty. Byly pečlivě učesány a nosily cenné štěrky. Oděv byl bohatě zdobený a vyšívaný. Muži nosili přepásanou kazajku sahající po kolena - tuniku, přes kterou měli přehozený plášť - tebennu. Na rozdíl od jiných národů si Etruskové zakládali na obuvi. Výrobci obuvi nabízeli kolekce od lehkých sandálů až po vysoké šněrovací boty, dokonce po boty do deště - potažené tenounkou bronzovou fólií. Za zvláště módní byly považovány boty se špičkou nahoru, které připomínaly chetitský vzor.
V hrnčířství zhotovovali nádobí všeho druhu, mezi jinými kopie dle zahraničných modelů. Byli najímáni cizí odborníci. Strnulý geometrický tvar byl nahrazen rostlinnými ornamenty, zvířecími a bájnými postavami z Anatolie, Mezopotámie a Egypta. Zárověň vznikaly ve slévárnách bronzové nádoby, nářadí všeho druhu, litá zrcadla, ryté nádržky. Krásou vynikaly šperky a řezbářské práce. Do všeho toho hluku práce zaznívaly zvuky nástrojů. Hudba hrála významnou roli. Diodóros Sicilský: Etruskové vynalezli,,válečnou trubku", které se říká tyrhénská."
Alianus - sofista 3 stol.n.l.
,,Vypráví se, že v Eturcii chytali divoká prasata a jeleny sítěmi a pomocí psů, jak bylo tehdy obecně zvykem, avšak že byli ůspěšnější, když si vzali na pomoc hudbu. Dokola napjali sítě a všude postavili ostatní lapací zařízení. Potom přišel zkušený flétnista a hrál nejlichotivější melodii, kterou mohla dvojitá flétna vyloudit. Zvířata se napřed poděsila. Pak se jich ale zmocnilo neodolatelné kouzlo tónů. Lesní zvěř byla jako očarována hrou, přicházela blíž a upadala do léčky."
Římští spisovatelé Varro a Plinius se několikrát zmiňují o kvalitě a hojnosti etruských sklizní. Diodóros Sicilský:,,Obývali velmi úrodnou zemi, která při dobrém hospodaření přináší nejen vše nezbytné, ale i nadbytek pro požitek a luxus."
Italský profesor Mario Lopez Pegna:,,S púroblémem kultivace půdy se poprvé vypořádali Etruskové a řešili jej celou sérií technických operací, které nás svou perfektní organizací vzrušují podnes. Zvlášť k tomu účelu zřízené školy připravovaly na toto povolání, vyžadující znalosti hydrauliky a agronomie. Komplikovaný a přímo umělecký řešený systém kanálů, v nichž se zadržovala přebytečná voda, se větvil po Etrutii a Latiu. Voda usměrněná kanály vedla tam, kde jí bylo zapotřebí pro zemědělské kultury..."
Podnes se nacházejí zbytky zařízení, s jejíž pomocí dokázali Etruskové využít srážek. Technikové , kteří stavěli tato zařízení, pomohli městům a pomohli vybudovat kanalizaci. Prostřednictvím kanalů a tlakových zařízení překonávali výškové rozdíly, aby dostali vodu do měst.
Etruská úroda byla bohatá, a tak byla i exportována: obilí, víno, sýry, plátno.
Známý byl chov dobytka a ovcí
Strabón: Z výšiny nad městem, kam jsem schválně vystoupil, jsem v dálce spatřil Sardinii a Korsiku a docela blízko ostrov Elbu. Viděl jsem taky dílny, v nichž se zpracovává železo přivážené z ostrova.
Kolem roku 400 př.n.l. se hutnictví železa rozvinulo v Populonii do velkovýrobních rozměrů. Dále se zde vyráběla měd a bronz.
Etruskové byly bohatý národ, a tak své vyrobky dodávali i jiným národům, proto měli velmi silné námořní loďstvo. Livius :,,Moc Etrusků byla tak velká, že věhlas jejich jména nenaplňoval pouze zemi, ale také moře kolem celého výběžku Itálie, až do Alp až k Mesinské úžině."
Etruští vládci vystupují ve spisech antických autorů jako odvážní a obávaní mořeplavci. V řeckých pověstech platili za piráty, jejichž smělé přepady a výpravy byly obávané v celém Středomoří. Právě tato mocná síla zachovala Etruskům svobodu a nezávislost. To umožnilo i velmi čilý obchodní ruch.
Etruské náboženství
Livius/V,1,6/:,,Etruský národ je jako žádný jiný oddán náboženským obřůdům proto, že vyniká v umění kultovním."
Prameny etruského náboženství jsou velmi chudé. Římané jako nástupci Etrusků jejich náboženství znali. Bohužel, po nich se již historie náboženství Etrusků uzavřela. Císař Claudius sepsal dvacetistránkové dějiny Etrusků. Náboženství však muselo být zapomenuto jako ostatně i jiné, protože jak napsal Arnobius kolem roku 295 ve spise Proti pohanům.:,,Etruterie platila za rodičku a matku pověr."
Etruské náboženství patří mezi náboženství zjevené. ,,Jednoho dne došlo při orbě u řeky Marty k neobvyklé události. Z čerstvě vyorané brázdy vyšla božská bytost - vzhledem chlapec, moudrostí stařec. Křik vylekaného oráče přivolal lukumony, etruské velekněze. Stařecké dítě jim vyzpívalo svatá naučení, kterým uctivě naslouchali a zaznamenali, aby je předávala z pokolení na pokolení.
Po zjevení klesla bytost mrtva do brázdy. Tato bytost se nazývala Tages a byla synem Genia a vnukem nejvyššího boha Tinia.
Oráč se jmenoval Tarchón a byl považován za praotce všech etruských městých států, později sjednocených ve svazku dvanácti. Tato města přísně dodržovala svatou víru zjevenou Tagem. Šlo o sbírku posvátných spisů.
Bronzové zrcadlo
Na tomto zrcadle je vyobrazeno věštění z jater obětních zvířat - jednoho z tajuplných
etruských rituálních obřadů. Oděv svědčí o tom, že mladík předkloněný nad játry je kněžský
vykladač ze zvířecích vnitřnostní, tedy haruspex, jak byl nazýván v latině a etruštině. Vousatý
stařec vedle něho má stejné kněžské roucho. Na okraji zrcadla je řecký nápis ,,Pava
Tarchies", což je estruská podoba jména Tages, jeho kněžský kolega je určován nápisem
Tarchznus, tedy Tarchón. Postava s kopím je Veltune, nejvyšší etruské božstvo. Dosud se
nezdařilo objevit, co obsahovala nauka. Dle výpovědí římských a řeckých autorů obsahovala
svaté zákony, předpis a pravidla, podle nichž se řídil život Etrusků.Etruskové věřili v hlubokou svázanost všech živlů. Všechno na zemi je začleněno do neúprosného a nezměnitelného rytmu vesmíru. Veškeré dění je předurčeno. Člověk i národ jsou vydáni na milost božstvům, nevyhnutelně podrobení vůli nepronikutelných sil. Byly rozeznávány tři druhy,,knih osudu"
libri haruspicini - předpovídání z jater obětních zvířat
libri fulgurales - význam blesku
libri rituales - kultovní předpisy
K těmto knihám náležely ještě tři další
libri fatales- o rozdělení času a o trvání života lidí a národů
libri acheruntici - o záhrobním světě
libri ostentari - vysvětlije zázraky a znamení
Nebe i země byly v etruském pojetí rozděleny na čtyři díly pomocí jakéhosi neviditelného kříže. Toto členění umožnilo kněžím pochopit a vysvětlit znamení. Etruskové věřili, že moc dobra a zla je nezaměnitelně a navždy začleněna do čtyř okrsků.
Žádné struské město nevzniklo jako nahodilé. Etruské město, založeno dle svatých zákonů, platilo za nepatrnou buňku světového řádu. Veškerá půda, pozemky a plantáže podléhaly rovněž svatým zákonům. Tradovalo se, že sám Tages naučil Tarchóna pravidlům zeměměřičství. Tyto byly pak zaneseny do kodexu: liber qui inscribítur tarrae iuris Etruriae./volně přeloženo - etruské pozemkové právo. Druhá legenda praví, že zmíněná pravidla vyjevila etruská věštkyně Nymfa Vegoia jistému Arrunsovi:¨rozhodnutí Jovovo i práva./Etrusk Tarquinius Priscus přeložil Vegoiny knihy do latiny./Její fragment nazvaný:,, Výtah z Vegoiných knih pro Arrunse Veltumma " zůstal zachován.
citace:Věz, že moře bylo odděleno od nebe. A to pojal Jupiter zemi Etrusků do svého majetku, ustanovil a přikázal, že země bude vyměřena a pole opatřena hranicemi. A protože dobře znal žádostivost a chamtivost, kterou mezi lidmi vyvolává půda, chtěl, aby mu bylo všechno přesně určeno prostřednictvím hraničních znamení...Kdo bych se jich dotkl nebo je posunul, aby majetek zvětšil a jiný ukrátil, bude za tento zločin zatracen bohy. Učiní-li to otroci, upadnou do ještě větší poroby. Jestliže se tím ale proviní pán, bude jeho rodina ihned vyhlazena a celé pokolení vyhyne."
Proslulé římské právo má předobraz v předřímské éře. Zásada ,,dominia ", nedotknutelnosti vlastnického práva, odkazuje k posvátnému pozemkovému právu Etrusků.
Vedle věštby z jater měli věštby dle blesků. Podle etruského učení existovalo jedenáct různých druhů. Každý blesk musel být usmířen. K povinnosti kněze zvaného fulguriator patřilo vyčištění místa zásahu. Kněz sesbíral pozůstatky po blesku a pohřbil je. Hrob blesku byl posvátným místem, kam nikdo nemohl vstoupit.
Etruskové věřili, že život a dění na zemi sledují svůj předem stanovený běh, neúprosně ohraničený časem. Podle nauky rituálních knih patřil každému člověku cyklus sedmkrát dvanáct let.
Tajemství původu.
Jako u mnoha jiných starověkých národů je o jejich původu jen málo informací. Nejstarší zprávu o původu tohoto národa podává v 5.století př.n.l. řek Hérodotos. Podle něho přišli z Lýdie.:
,,Když vládl král Atys, syn Manův, byl v celé Lýdii všeobecný hlad. Zprvu jej snášeli Lýdové trpělivě, když ale trval dlouho, hledali úlevu a každý vymýšlel něco jiného...Tak žili osmnáct roků. Když byla nouze stále větší, rozdělil král celý lýdský národ na dvě skupiny a dal rozhodnout losem, která polovina zůstane v zemi a která musí odejít. Král sám se postavil v čelo těch, kteří musí zůstat a odcházejícím dal svého syna Thyrséna.