Toto je stránka obyčejného
člověka, který nalezl svou cestu. Odmítám náboženství jako takové, ale
jsem schopen pochopit, že jiní v něm vidí smysl svého života.
Laskavý čtenáři, toto je osobní vyznání, které si nehraje na pravdu a moudrost. Proto ho
čti s vědomím, že každý člověk má právo hlásat svůj názor. Pokud se mnou, ať z jakýchkoliv
důvodů nesouhlasíš, můžeš tyto stránky opustit a svobodně věřit svému názoru.
Vlož mezi
oblíbené
proč jsem
napsal tuto stránku.
Na tomto světě je spousta záhad, spousta věcí, které normální člověk nepochopí. Když se někoho
zeptáte na podstatu molekuly, 99% lidí tuto podstatu neumí vysvětlit. A to jedno procento
o té podstatě napíše knížku. A i když člověk neví, jaká je podstata molekuly a ani ji nikdy
neviděl, věří, že molekuly jsou podstatou hmoty. Naproti tomu lze jednou větou říci, a bůh
stvořil molekulu k obrazu svému, a stačí jen mít pevnou víru ve svého boha.
Již od počátku lidstva se lidé dělili na ty, kdož věřili v boha a na ti ostatní. Ale až
poslední roky lidstva někteří lidé pochopili, že není třeba boha.
Život vznikl z neživé hmoty. Věta, která straší každého poctivého věřícího. Jak je možno
uvěřit v něco tak nepravděpodobného, v něco tak nesmyslného. A přeci někteří uvěřili. Na
druhé straně věří, že život vznikl pouhým přáním jakési bytosti, která stvořila život z
....
ničeho.Ale možná právě v tom tkví strach věřících. Vždyť my ateisté popíráme
bytost, která je hodná, která vše odpustí, která nás dovede do ráje. Bytost, která slibuje
vše krásné, co nemáme na světě, slibuje přesto, že by to mohla změnit.
Život mohl vzniknout jen ze života. Dokonalý tvor mohl dát vzniknout životu, ne náhoda. A
tak na rozdíl od evoluce, která hlásá vývoj, náboženství říká, že stvořený život je na
nižší úrovni než jeho stvořitel, a tak se zdá, že každý vznik života má za příčinu, že kvalita
života klesá....
Každý z nás by měl mít právo se rozhodnout, čemu uvěří a co bude pro něj důležité. Evoluční
teorie, kde každý nese odpovědnost, nebo teorie o bytosti, která z nás sejme břímě odpovědnosti.
Je spousta věcí, kterých se bojím: pavouci, hadi, zubař či injekční stříkačka a další. Nejvíce
se však bojím smrti. Smrt - poslední instance našeho života. Smrt, kterou nelze obejít, podplatit
ani se jí vykoupit vírou v boha, který nám zajistí nesmrtelnost. Teď, když jsem v polovině
svého života si uvědomuji, jak je těžké přijmout smrt jako fakt, ještě těžší je však myslet
si, že smrtí náš život nekončí. Snad právě tento strach mě donutil napsat tuto stránku. Prostě
proto, abych něco dělal, aby po mě něco zůstalo. Smrt tímto neošálím ani neumluvím. Před smrtí
jsme si všichni rovni a všichni sami. Můžeme před ní utíkat zdravou výživou, sportem či
meditací. Vždy nás dostihne. Nevím, jaké to bude, ale děsím se chvíle, kdy pochopím, že se
blíží. Příroda má pevné zákony. To, co se zrodilo, jednou i umře. Jen bláhový si může myslet
, že slunce je věčné. Proč by měl být věčný člověk? Bát se smrti je přirozené, stejně jako
odmítat nad tím vůbec uvažovat. Většina z nás nad tím raději nepřemýšlí.
Š p a t n ý V t i p .
Jaký je rozdíl mezi Biblí a vkladní knížkou?
............
Žádný......
K oběma knihám vzhlíží s nadějí milióny jejich čtenářů
/Otevřete-li náboženskou knihu, během prvních kapitol
se dozvíte, jak lidstvo strádá, jak je zasaženo nenávistí, jak lidská srdce jsou plná bláta
a hniloby, smrt, která přišla skrze pád člověka, ale Kristus lidstvo zachrání./
A pak to přijde, neustálé omílání toho, jak je Kristus dobrý, spravedlivý. Každá kniha tuto dobrotu
cituje na každé straně aspoň třikrát. Snad, aby i obyčejný křesťan pochopil, že Kristus je
opravdu dobrý. Někdy tato chvála vypadá, jakoby se sám autor přesvědčoval, že je pravda, že Kristus je dobrý a spravedlivý.
A tak ateista i křesťan mají svoji víru. Materialista věří člověku, křesťan Kristu. Církev
neustále tvrdí, že člověk je přirozeně špatný, materialista tomu nevěří a hledá dobro.
Kdo
nebo co rozhodne o pravdě: bůh nebo člověk? Kristus nebo ty? A co je vlastně pravda? A co dobro?
Co je špatné nebo co je dobré? Na tyto otázky si musí člověk odpovědět sám, nebo přijmout
odpověd druhých. Co je lepší? Jít po vlastní cestě nebo jít vyšlapanými cestami druhých,
o kterých nevíme kam vedou?
Na jedné stránce jsem si přečetl tuto větu:
Muslim nepotřebuje znát Mohameda, budhista
Budhu, ale křesťan musí znát Krista.
Nevím jak toto autor myslel, ale každý, kdo podlehne
nějakému náboženství, musí znát boha a hlavně jeho učení. Jaké je však učení Kristovo? V
čem spočívá? Uvěř a budeš spasen. A dál? Kristus již dál nepokračuje. To církev rozvinula
učení a přidala další učení. Základ je Bible, ale církev se již dávno snaží hlásat učení,které
je prospěšné jí. Kristus sice hlásá pravdu, ale tato pravda musí být posvěcena církví. Pročpak asi? Proč se tak církev bojí, že lidé si budou vykládat Bibli po svém, že budou mít
svůj názor?
Náboženství není opium lidstva ani berličkou slabých a nemocných. Je to jen pouhá lehká odpověd
na těžkou otázku: v čem spočívá podstata lidské existence. Nechci upírat nábožensky založeným
lidem jejich víru. Ale náboženství jen přesouvá tuto odpověd na jinou bytost - boha. To ale
problém neřeší, jen ho odsouvá. Člověk si musí sám vyřešit otázku své existence.
Tato stránka je neustále ve výstavbě a průběžně ji píši.