Pokud je ateismus pravda, není žádná svobodná vůle. To je proto, že podle materialismu je příroda uzavřený systém příčiny a následku. Nemůže být zásah od nadpřirozené bytosti, protože žádná není, ani od nezávislého člověka, protože on je sám část toho systému. Všechno, co se stává, je výsledkem příčiny a následku. Člověk je část přírody. Člověk je tedy produktem příčiny a následku. Naše mysl je tudíž vedlejší produkt mozku, ale co je to mozek? Výsledek příčiny a následku. Jsou tedy myšlenky svobodné? Jsou determinované. Podobně, naše pocity jsou výsledek chemických reakcí, a tedy určené. Někdo napsal, "Klamal jsi sám sebe, když jsi říkal své dívce, "Miluji tě". Měl jsi místo toho říci: "Prodělávám právě určitou chemickou reakci."" Některým to asi nevadí. Mají nějaký pocit, a je jim jedno, zda je prostě předurčený chemií nebo jde o něco víc. Mně osobně to není jedno. Zaujalo mě to, co napsal Albert Camus ve své knize Cizinec. Hrdina té knihy uvažuje o představě lásky v mechanistickém světě: "Toho večera Marie přišla a zeptala se mne, jestli si ji vezmu. Řekl jsem, že je mi to jedno; a jestli je do manželství tak žhavá, že se tedy vezmeme. Pak se mne zase zeptala, jestli ji mám rád. Odpověděl jsem tak jako předtím, že ta její otázka neznamená nic, nebo skoro nic... Pak řekla: "Co kdyby tě požádala jiná dívka, aby sis ji vzal-myslím, děvče, o které bys stál tak, jako o mne-řekl bys také Ano?" Odpověděl jsem, "Přirozeně."" On nechce být krutý, jen se snaží žít podle logických důsledků své filozofie. Základní problém je v tom, že se člověk může sice rozhodovat na základě svých tužeb. Ale jeho touhy samy jsou předurčené dědičností a vnějším prostředím. Myslí si samozřejmě, že jeho volby jsou svobodné, ale to je klam. Skutečnost je, že jeho rozhodnutí jsou determinována. Pokud je ateista připraven ten fakt akceptovat, dobře. Ale nesmí říkat, že je svobodný, protože v jeho systému to je nesmysl.

V systému ateismu není člověk svoboden. No ani v žádném jiném systému není člověk svoboden. Svoboda je velice relativní. Můžeme dělat jen to, co neomezuje druhé, a proto nemůžeme být nikdy svobodni. Ani bůh není svoboden, protože byl donucen se obětovat za lidstvo.
1 - Nečetl jsem tu knihu, ale autor uvažoval o představě lásky v mechanickém světě a náš svět není mechanický. A co je láska? Ano je to chemická reakce a my ji dali jméno láska. Vždyť i nábožensky založení lidé nejdříve svého boha pojmenují, aby v něj mohli věřit. A co je vlastně špatného na tom, že láska je chemická reakce?
Každý z nás prožil osudový pocit lásky, bušení srdce, vysoký tep, sucho v puse, oči jen pro toho druhého. A vše je řízeno mozkem a chemickými reakcemi.
A láska k bohu? Je to láska k něčemu, láska prožívaná celou duší, celým tělem, takže je to taky chemická reakce.
Na druhou stranu z nějaké knihy nelze vyvodit základní teze života. Teda kromě Bible....
Naše mysl je tudíž vedlejší produkt mozku,- - tak nějak nechápu co autor chce říci, že mysl je vedlejším produktem mozku. Co je jeho hlavním produktem? - Oslava boha? Nebo možnost klanění?
Příroda je uzavřený systém příčiny a následku.
Vše v přírodě se děje z nějaké příčiny. Zaseje-li člověk semeno na živnou půdu, vyroste, ovce ho spase, ovci zakousne vlk, člověk vlka zabije a sní, dostane tak živiny a zaseje další semena. Možná se to zdá být jednoduché, není v tom žádná víra, žádný bůh. V přírodě je to jednoduché. Vše má své místo. A i když se zdá, že je něco navíc, jistě má své místo. Příroda je uzavřený systém, systém ve smyslu, že nepotřebuje nějaké podněty z vnějšku. Je nezávislá na čemkoli.