Za prvé, většina lidí v dějinách a v téměř každé kultuře ve světě věřila a ještě věří v existenci nadpřirozené bytosti. Samozřejmě to nedokazuje, že Bůh je, ale zase to ukazuje, že důkazní břemeno spočívá na těch, kteří zapírají Boha. Tím více, když to je jenom v postkomunistických zemích, a snad jenom v ČR, kde většina lidí v Boha nevěří. Možná to vypovídá spíše o Češích samotných než o existenci Boha. Za druhé to, že většina lidí věří v Boha, ukazuje na něco: Existuje zřejmě univerzální lidská potřeba Boha. A pravá potřeba vyžaduje nějakou skutečnost, která tuto potřebu naplní. Například: mám hlad a existuje jídlo, které může tuto potřebu naplnit. To neznamená, že každá potřeba bude naplněna; možná jídlo nedostanu. Ale aspoň vím, že jídlo existuje. Podobně, pokud opravdu existuje lidská potřeba Boha, je rozumné věřit, že taková skutečnost existuje. A to je odpověď na námitku, že víra v Boha je berle. Pokud žádný Bůh není, tak dobře, je to jenom berle, nějaký únik z reality. Ale pokud Bůh je skutečnost, proč je to berle? Jestliže máme pravou potřebu Boha, přiznat jeho existenci a žít závisle na něm není špatná věc; naopak, je to ve shodě s realitou. Je zajímavé, že dokonce známí ateističtí autoři často píšou o své potřebě něčeho transcendentního. Jeden z nejslavnějších, Jean-Paul Sartre, na konci svého života řekl toto: "Nemyslím, že jsem produktem náhody, špetkou prachu ve vesmíru, nýbrž někým, který byl očekáván, připraven, povolán. Krátce řečeno, bytostí, kterou sem mohl dát jenom Stvořitel; a tato myšlenka tvořící ruky se vztahuje na Boha."